jedná o uměle vymezený prostor v sídelní aglomeraci, který ve své podpovrchové struktuře (podzemí) obsahuje doložené, nebo na základě odborných indicií předpokládané intaktně zachované archeologické památky v různých formách podoby (historické terény, relikty staveb, movité nálezy, ekofakta aj.). Slovním ekvivalentem uvedeného termínu jsou do jisté míry slovní spojení archeologické naleziště, případně archeologická lokalita, které jsou však v odborné terminologii používány pro místa s doloženými archeologickými nálezy v maximálním rozsahu jejich výskytu, na rozdíl od předložených ploch, které jsou vždy výřezem z výrazně většího prostoru s archeologickými nálezy.
Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, § 23b. Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy