Pro zjištění stavu krajiny z hlediska její vyváženosti a rovnováhy se krajina hodnotí koeficientem ekologické stability. Jedná se o poměr mezi kulturami (ekosystémy) trvalými (relativně stabilními) a kulturami a plochami krátkodobými a relativně nestabilními. Výpočet KES pro potřeby ÚAP vychází z následujícího vzorce, který používá ČSÚ: lesní půda+trvalé travní porosty+zahrady+ovocné sady+vinice+chmelnice+vodní plochy děleno zastavěné a ostatní plochy+orná půda Poznámka ke chmelnicím: ČSÚ počítá chmelnice do “pozitivních” ploch (tj. do čitatele zlomku) a tak také údaj na svém webu dlouhodobě uvádí. Míchal naopak chmelnici uvádí ve jmenovateli zlomku mezi kulturami nestabilními. Klasifikace území na základě hodnoty KES (dle Míchala, 1985): KES < 0,10 území s maximálním narušením přírodních struktur 0,10 < KES ≤ 0,30 území s nadprůměrným využíváním se zřetelným narušením přírodních struktur 0,30 < KES ≤ 1,00 území intenzivně využívané, hlavně zemědělskou činností 1,00 < KES < 3,00 vcelku vyvážená krajina KES ≥ 3,00 přírodní a přírodě blízká krajina s výraznou převahou ekologicky stabilních struktur
Zákon č. 289/1995 Sb. Zákon o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon) Vyhláška č. 84/1996 Sb. Vyhláška Ministerstva zemědělství o lesním hospodářském plánování