Biogeografické členění je nezbytným podkladem pro projektování územních systémů ekologické stability. Jedná se o rozčlenění území ČR z hlediska biogeografie (rozmístění bioty v prostoru). V roce 1993 byly tyto bioregiony vymezeny díky koordinaci Společnosti pro životní prostředí za spolupráce celkem 30 odborníků. Bohatství a rozmanitost živé přírody vystihují dvě soustavy biogeografických členění – individuální a typologické. Individuální členění vystihuje co do složení bioty homogenní jedinečné celky a to: – 2 biogeografické provincie (středoevropských listnatých lesů a panonská) – 4 biogeografické podprovincie/subprovincie (hercynskou, polonskou, karpatskou a panonskou) – 91 biogeografických regionů – bioregionů Typologické členění vymezuje územně nesouvislé, v krajině se opakující segmenty podobných krajinných podmínek a bioty a to: – biochory: v rámci jednoho bioregionu je jich 5 – 12, celkem 366 v rámci ČR – skupiny typu geobiocénu (STG) v rámci jednoho typu biochory je 5 – 12 STG, celkem cca 150 skupin v rámci ČR.
Vyhláška č. 83/1996 Sb. Vyhláška Ministerstva zemědělství o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů