Dobývací prostor se stanoví na základě výsledků průzkumu ložiska podle rozsahu, uložení, tvaru a mocnosti výhrad-ního ložiska se zřetelem na jeho zásoby a úložní poměry tak, aby ložisko mohlo být hospodárně vydobyto. Při stano-vení dobývacího prostoru se vychází ze stanoveného chráněného ložiskového území a musí se přihlédnout i k dobý-vání sousedních ložisek a k vlivu dobývání. Hranice dobývacího prostoru na povrchu se stanoví uzavřeným geometrickým obrazcem s přímými stranami, jehož vrcholy se určují souřadnicemi, udanými v platném souřadnicovém systému. Jeho prostorové hranice pod povrchem se zpravidla stanoví svislými rovinami, které procházejí povrchovými hranicemi. Výjimečně se tyto prostorové hranice mohou stanovit podle přirozených hranic. Dobývací prostor může být vymezen i hloubkově. Platí pro ložiska vyhrazených nerostů. Vyhrazené nerosty jsou v majetku státu. Pro ložiska nevyhrazených nerostů (nevýhradní ložiska) platí rozhodnutí o změně využití území, které vydává přísluš-ný obecný stavební úřad. Pojmem nevýhradní ložisko se rozumí ložisko nevyhrazeného nerostu, které je součástí pozemku. Jedná se o sta-vební suroviny (stavební kámen, štěrkopísky, cihlářské suroviny, technické zeminy). V těchto případech je vlastník pozemku současně vlastníkem nerostu.
Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 25 až § 27 a § 29. → Zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, § 13 a § 17. → Vyhláška č. 172/1992 Sb., o dobývacích prostorech. → Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.